O táboře

Kdesi uprostřed jihočeských lesů se schovává krásný rybník, který se každé letní prázdniny promění v moře. Po tomto moři se dá doplout do zátoky, kterou stateční námořníci znají pod jménem Sluneční zátoka. Sluneční zátoku za více jak 40 let její existence objevily tisíce námořníků, aby se po třech dobrodružných týdnech vraceli zpátky do „normálního“ světa „za silnicí“ naplněni nezapomenutelnými zážitky a vzpomínkami. A aby se tam vraceli znova a znova, dokud neskončí jejich dětství, a i pak na Sluneční zátoku vzpomínali, neboť kdo strávil ve Sluneční zátoce krásná léta svého dětství, nemůže již nikdy zapomenout. A když sami dospějí a jejich děti dosáhnou „táborového“ věku, nejmladší plavčíčci rozechvěni očekáváním z vyprávění svých rodičů stojí poprvé na louce, jejich prvého dne tábora, jejich první Sluneční zátoky, aby poprvé uslyšeli hlas velícího admirála „Vítám vás ve Sluneční zátoce, nejkrásnějším místě na světě“. Tak většina z nich zde, v podmanivém táborovém prostředí, prožije letní časy svého dětského věku, zažije neuvěřitelná dobrodružství až jim, jako ostříleným kadetům, nastane poslední večer posledního běhu, kterého se pro svůj věk ještě mohou zúčastnit, a admirál jim při svíčkách či při ohníčku v přístavu nebo v loděnici přečte něco z tajemných textů Modrého stínu nebo Ostrova dětství a hovoří k nim o tajemství Sluneční zátoky, o konci jejich dětství a jejich další cestě životem a o Sluneční zátoce v srdci. Tak se uzavírá jeden koloběh, aby jiný začal.

VOS České zemědělské univerzity v Praze buduje a udržuje Letní dětský tábor ve Sluneční zátoce už od roku 1958. Díky promyšlené a zejména pedagogicky ucelené koncepci vzniklo v klidné jihočeské krajině středisko letní dětské rekreace, které na jedné straně zachovává romantickou rovnováhu s okolním prostředím, na druhé straně umožňuje provádět nejen vysoce kvalitní rekreaci, ale promyšlenou, přitom nenásilnou výchovu dětí v přírodě z hlediska všech pedagogických a hygienických aspektů výchovy 21. století. Neoplocený tábor leží na velké louce na břehu rybníka Landa mezi obcemi Vráž u Písku a Ostrovce. Kromě vlastního pozemku má VOS pronajaty i okolní louky a část lesa směrem k Pláži - táborový areál je tak velmi rozlehlý a vlastní tábor tak přechází nenápadně do okolní přírody. Poloha tábora má však ještě jednu výhodu – areál je odcloněn bývalým vojenským pásmem od rekreačního ruchu kolem Orlické přehrady a část lesů v okolí vzhledem k sanatoriu Lázně Vráž má status zvláštního určení. Táborový život tak není rušen turisty, návštěvníky a houbaři.

Dětem, které přijedou do Sluneční zátoky poprvé, trvá několik dní, než se seznámí se všemi zákoutími a okolím tábora. Během historie se vytvořila celá řada vlastních „zátokových“ pomístních jmen, jejichž používání všem v krátké době přejde do krve a nikdo si ani neumí představit, že by se používala jiná. Starý přístav, Neklanova lávka, Borovičky, Lesní tělocvična, Žabí kámen, U dubu, Zelený plácek, Vrbičky, Špice, Val, Myathanova borovice (dnes je z ní pařez, ale vedle roste další následovnice), Oldovo doupě, Velká křižovatka, Vejskok, Dračí rybník, Společnice, Samotář, Trifidí vrch, U srnců, Dubová louka, Květná louka, Záseková stezka, Pláž a Protipláž to je jen ukázka z názvů, které tvoří neodmyslitelnou skutečnost táborového života a jsou zachycena na velké mapě okolí, která visí od věků v podchodu u umýváren. Skutečnost, že areál tábora není oplocen, nevadí, děti bez problému respektují stanovené hranice tábora, vědí, že bez povolení je nemohou překročit. Mimochodem, hranice tábora platí i pro výchovné pracovníky – vicekapitány a kapitány!

Vrážské polesí, ve kterém leží tábor, je tvořeno zbytky původních smíšených lesů, typických pro vlhké plochy jižních Čech. Hlavní dřevinou je borovice se značným přimíšením dubu, lípy, na některých místech i buku. V lesích – a to v bezprostředním okolí tábora – je mnoho lesních tůní, tůněk, rybníků a potoků. Vlastní tábor leží na louce, která vznikla přirozenou sukcesí břehů lesního rybníka Landy; rybník měl kdysi mnohem větší rozlohu než dnes. Pravidelně v rákosinách hnízdí pochopové, volavka popelavá se již stala škůdcem, nevzácně je vidět černý čáp a na Kachní bažině za Velkou křižovatkou již několik let hnízdí pár jeřábů popelavých. Rybník Landa byl v roce 1999 rekultivován, podstatně se rozšířila volná vodní hladina a co je nejdůležitější – z vybagrované země vznikl velký ostrov, který byl osázen stromy a dnes je důležitou součástí tábora. Na začátku prázdnin tam zkušený zálesák postaví velké teepee, v kterém poté zejména mladší děti přespávají, mají tam táboráčky. Ostrov je také vyhledávanou destinací pro nejrůznější denní i noční hry. V okolních lesích roste za příznivých podmínek někdy až brutálně velké množství hub nejrůznějších druhů. Avšak sušení hub je v táboře z hygienických důvodů pro děti zakázáno; v prostoru stanů a chatek není na sušení místo, houby zde vlhnou a spíš plesniví, než se usuší. Omezeně se však kvalitní jedlé houby suší a to výlučně pro osobní potřebu kuchařek po skončení provozu tábora, nemohou totiž prakticky opustit kuchyň a pytlík sušených hub je jedním z poděkování za jejich obětavou práci.

Vedoucí oddílů, sportovní instruktor, ostraha a zdravotník jsou ve Sluneční zátoce nazýváni „KAPITÁNY“ (cpt.), praktikanti „VICEKAPITÁNY“ (vcpt.). Označení souvisí s charakterem tábora, který je motivován jako jedna velká hra na Přístav Admirality ve Sluneční zátoce. Tábor má tedy typicky vodácký charakter, a děti se dělí do tří věkových kategorií na plavčíky (7-10 let), lodníky (11, 12 let) a kadety ve věku 13 a 14 let. Děti i kapitáni si navzájem tykají, oslovují se křestními jmény, nebo vžitými přezdívkami; vytváří se tak hezký a kamarádský a zejména dlouhodobý vztah mezi dětmi a dospělými.

Program dětí je promyšleně pedagogicky uspořádán a vznikl na základě dlouhodobých zkušeností. Jeho ústředním technickým prvkem jsou bývalé desky, na kterých se v době předelektronické sestavoval školní rozvrh, tyto visí v Řídicím středisku a jsou nevynalézavě zvány anglismem displej. Na tomto displeji se sestavuje pro každý den podrobný program činnosti každého oddílu tak, aby se střídala prostředí (tábor, voda, les, místnost) a charakter činnosti (klidové programy, sport, hra v lese, v táboře, večerní hra, atd.), takže průběh dne je pro děti velice pestrý. Zároveň však má program dětí i pedagogickou logiku v průběhu celého tábora.

V prvních dnech pobytu se děti seznamují s prostředím a okolím tábora, připomínají táborový režim. Chodí se častěji na vycházky, nacvičují se a oživují znalosti potřebné pro táborový život, pro zvýšení fyzické a psychické síly, otužilosti a adaptaci na pobyt v přírodě daleko od domova. Hrají se hry s jednoduchými pravidly, děti se seznamují navzájem mezi sebou a dospělými. Tato část programu vrcholí udělováním bronzových řádů nejlepším dětem.

V druhé části tábora se organizují programy, které rozvíjejí a upevňují předchozí dovednosti. Děti jsou plně zaujaty táborovým životem. Probíhá putování jednotlivých oddílů na vodě i na souši, hrají se větší a komplikovanější hry. Další a další děti získávají bronzové řády a období vrcholí slavnostním nástupem, na kterém se udělují první řády stříbrné. V závěrečných dnech tábora se konají ty nejintenzivnější programy, ve kterých vrcholí zážitky a dobrodružství. Jsou to delší a složitější hry, noční hra, velká sportovní utkání, velké hry na vodě. Pro malé i pro velké jsou v programu oblíbené taneční, poslední táboráček a rozloučení. Nejlepší z nejlepších pak dostávají večer před odjezdem zlaté řády. Některé programy mají již svou dlouholetou tradici a opakují se prakticky v každém běhu tábora: je to např. velký souboj námořníků s piráty na lodích, boj o vrch Trifidů, taneční, táboráčky oddílů, noční hlídka, námořnický sedmiboj, Příčníci, Skotské klany a jiné. Tábor končí nočním nástupem, obejitím tábora se svíčkami a lampičkami za zpěvu písně Jak zapomenout na ten čas, kdy stáli jsme si blíž.

Každý rok hrají děti ve Sluneční zátoce velkou celotáborovou hru, která se skládá z mnoha úseků a trvá prakticky celou dobu tábora; každý den prožívají děti alespoň jeden z úseků hry. V minulých letech byly sehrány například tyto hry: Tajemství bájné Atlantidy, Cesta na Divoký Západ, Dobrodružství v Bradavicích, Cesta kolem světa, Starověké Řecko, Po stopách Vikingů, Pán prstenů… Jejich celý seznam lze nalézt zde.

Na tábor odjíždějí děti autobusy, jejichž odjezd a příjezd je organizován tak, aby obě cesty byly plně vytíženy; v každém běhu je odjezd a příjezd dětí organizován takto:

• Odjezd: V 10:00 hod. od České zemědělské univerzity, garáže autoprovozu, Praha - Suchdol. Na místo jezdí autobusy MHD č. 107 a 147 ze stanice Metra Dejvická. Při odjezdu dětí odevzdávají rodiče nástupní list.

• Příjezd: Z tábora se odjíždí asi ve 12:30 hod. a do Prahy (na místo odjezdu) přijedou děti asi ve 14:00 hod. Prosíme rodiče, aby se k příjezdu dostavili asi o čtvrt hodiny dříve.

Pokud si rodiče odvážejí dítě přímo z tábora vlastními prostředky, mohou si dítě převzít v době od 11-13 hod. S ohledem na organizaci odjezdu prosíme rodiče, aby dodrželi uvedené časové rozmezí.

V některých případech rodiče dítě do tábora i přivážejí; potom je třeba sdělit to před nástupem VOS ČZU a dítě přivézt do tábora v době od 11-12 hod.; nejpozději ale ve 12.00 hod. Možnost pozdějšího příjezdu, nebo dřívějšího odjezdu je vždy třeba projednat s vedením tábora - buď přímo, nebo prostřednictvím VOS.

Na táboře děti bydlí v chatičkách (pro dva nebo čtyři námořníky), ty větší pak ve stanech. Na noc jsou k dispozici přikrývky, spací pytle, polštářky a prošívané deky. V posledních letech si většina dětí zpravidla vozí vlastní moderní spacáky, na které jsou zvyklé. Tábor je vybaven spolehlivým zázemím a počtem zděných či dřevěných budov: kuchyní, jídelnami (s vytápěním), umývárnami (umyvadla a sprchy), toaletami (splachovacími, s umyvadly), loděnicí, ošetřovnou.

Přímo v areálu tábora je antukové hřiště a dvě hřiště travnatá, dále velká louka a přístav s pramicemi a kánoemi.

Pro děti jsou k dispozici míče, létající talíře a pomůcky na celou řadu her; kompletní vybavení na softball, chůdy, švihadla a též lodní výbava - pádla a vestičky.

Vedoucí tábora přebírá odpovědnost za dítě od okamžiku, kdy mu je rodiče předají u autobusu při odjezdu, až do chvíle, kdy je opět rodičům při příjezdu vrací. Tuto obrovskou odpovědnost přenáší vedoucí částečně na své táborové spolupracovníky, tj. vedoucí oddílů, které proškoluje, kontroluje a řídí. Na kapitány Sluneční zátoky jsou kladeny velké nároky, ale vzhledem k tomu, že v naprosté většině se jedná o odchovance tábora, jim přísný a náročný pracovní režim nevadí, nebo lépe - neumějí si představit něco jiného.

Vedoucí oddílu - zvláště malých dětí - má mnoho práce. Kromě běžného programu musí neustále kontrolovat oblečení dětí, pořádek v chatičkách, čistotu. K malým dětem se dochází i několikrát za noc, kdy se kontrolují, zda jsou dobře přikryty. Když začne pršet, musí vedoucí zajistit vysušení oděvů a botek do příštího dne - to děti samy často nedokážou. Proto k oddílovým vedoucím malých oddílů neodmyslitelně patří i praktikant(ka), který(á) je vedoucímu vždy k ruce.

Bezprostředně po příjezdu do tábora jsou děti seznamovány s táborovým řádem a režimem. Jsou to soubory pravidel, které zajišťují především bezpečnost a zdravotní ochranu dětí. Dítě se musí seznámit s prostorem tábora, ve kterém se může volně pohybovat ve svém osobním volnu, musí se naučit respektovat pravidla organizovaného koupání, naučit se před budíčkem a po večerce zachovávat klid, aby nebyly ve spánku rušeny ostatní děti, správně se oblékat v souladu s počasím, atd. K nemocem dětí dochází na táboře jen zřídka. Kromě běžných drobných poranění se občas vyskytne angína, rýma nebo úpal. Naše ošetřovna je dobře vybavena (pracuje v ní proškolená zdravotnice) a dokážeme si poradit s většinou takovýchto neduhů. V případě potřeby je možno zajet za lékařem do Písku či přivolat rychlou lékařskou pomoc.

Děti se umývají pravidelně ráno a večer a před každým jídlem. Vzhledem k tomu, že již máme nový kotel a moderní velkokapacitní bojler, v kterém vydrží teplá voda 3 dny pro celý tábor, teplá voda je k dispozici stále a děti se sprchují v horké vodě podle potřeby, ty menší vždy však pod dozorem svých kapitánů; sprchují se rovněž i po fyzicky náročných programech. V umývárnách má každé dítě svoji poličku na mycí potřeby a věšáček na ručník. Polička na mycí potřeby má rozměry asi 10 x 12cm, hloubku asi 5 cm. Do této přihrádky by se mělo vejít mýdlo, potřeby na čištění zubů, po případě i kartáček na ruce. Pokud jsou tyto předměty velké a nevejdou se do tak malé prostory, doporučujeme rodičům, aby dítěti dali plátěný pytlíček s poutkem, do kterého si předměty může uložit a zavěsit vedle ručníku.

Jídelníček je kaloricky velmi bohatý a pestrý, obsahuje dostatečné množství bílkovin a vitamínů. Denně se spotřebuje v průměru asi 3/4 l mléka na dítě. Každé dítě dostane tolik jídla, kolik sní, může si kdykoliv požádat o přídavky. Vedoucí dohlíží na dojídání a dbá na to, aby děti nevracely zbytky. Starší děti pomáhají při přípravě stravy: upravují některé potraviny, které potom procházejí dalším tepelným zpracováním. Všechny děti si po sobě uklízejí jídelny. Na putování si děti vaří samy, avšak v průběhu tábora nechceme riskovat, proto je příprava i vydávání stravy zcela v rukou našeho kuchařského sboru, složeného z profesionálních kuchařů.

Jako všude v přírodě, i na táboře jsou komáři a klíšťata. Nejlepší ochranou proti nim je vhodné oblečení. Pomáhají také vhodné repelentní přípravky. Děti jsou povinné každé přisáté klíště hlásit, toto je evidováno a na konci tábora každé dítě obdrží schematický obrázek, kde je vyznačeno, kde a kolik klíšťat bylo přisáto. Tato informace může být užitečná ošetřujícímu lékaři v případě, že by se u dítěte vyskytlo po návratu z tábora horečnaté onemocnění. Od ranního úklidu až do večerky musí každé dítě udržovat pořádek ve stanu, chatičce a ve všech prostorách tábora. Tak je zajištěno pro všechny příjemné a čisté prostředí. Při chladném nebo deštivém počasí klesá někdy noční teplota na 5-7 stupňů. Při večerce se v těchto případech u každého dítěte kontroluje oblečení na noc: silné ponožky, čepice, tepláky; během celé noci se kontrolují děti ve stanech, zda jsou dobře zapnuty ve spacích pytlích a přikryty přikrývkami.

Návštěvy na dětských letních táborech VOS velmi nedoporučujeme. Má to své vážné pedagogické důvody. Každá návštěva naruší nejen pobyt navštíveného dítěte, ale i řadu dětí ostatních. A proto všechny rodiče prosíme, aby za dítětem na tábor nejezdili. Totéž platí nejen pro rodiče, ale i pro příbuzné, známé a kamarády dětí.

Na každý dopis od rodičů se dítě velmi těší a netrpělivě na něj čeká. Z každého dopisu nebo lístku od rodičů a příbuzných má upřímnou radost. Pište proto často a nečekejte s příštím dopisem na odpověď z tábora. V táboře je organizován bohatý a pestrý program, dítě má poměrně málo volného času. Odeslání prvního dopisu rodičům je předepsáno táborovým řádem, ostatní již děti píší samostatně. Rozhodně ale neměřte vztah vašeho dítěte k vám počtem odeslaných dopisů z tábora. Pokud dítě málo píše, znamená to, že mu nic nechybí a že je plně zaujato táborovým životem.

Pošlete dítěti nějaký hezký, netradiční dopis: nakreslete obrázek, nějakou větu zašifrujte, použijte veršů. Přiložte výstřižek z novin, dětského časopisu, obrázek oblíbeného herce, plátky růže z vaší zahrádky. Taková pozornost vaše dítě potěší. Nezapomeňte na zprávy o domácích zvířátkách, na kterých děti často velice lpí. Dětem, které jedou poprvé na tábor, pište často (každý druhý den) a zapojte do této milé povinnosti i všechny své příbuzné a známé. Dopis můžete odeslat už den před odjezdem dítěte na tábor, aby jej dítě našlo v poštovní schránce už druhý den svého táborového pobytu.

Žádné dopisy dětí zásadně nekontrolujeme, takže vůbec nevíme, co vám děti píší. Pokud bude dítě psát dopisy smutné, tesklivé, nebo si bude na něco stěžovat, prosíme vás, abyste nám obratem napsali, a my se pokusíme taktně a nenápadně zjistit, co se s dítětem děje a pomoci mu. Na každý takový dopis nebo telefonát odpovíme.

Někdy je nutno poslat dětem balíček - nejčastěji se jedná o zaslání nových botek, náhrady za roztrženou pláštěnku, zapomenuté gumovky apod. Takový balíček je vhodný, a když do něj navíc vložíte sáček bonbonů a dva pomeranče, rozhodně to stačí. Nikdy dětem neposílejte do tábora ovoce, domácí moučníky, sladkosti a jiné pokrmy. Protože doručené balíky předáme dětem, nemáme kontrolu nad jejich konzumací. Je smutné, když si dítě zkazí dva táborové dny tím, že se přejí sladkostmi a je mu zle. V poslední době se takové případy stávají často - myslete na své děti a jejich zdraví. Oblíbené pochoutky jim uchystáte až po jejich návratu z tábora.