Sluneční zátoka
Letní dětský tábor Vráž u Písku

« zpět na Encyklopedii

Jůlinka

Lodní dělo pojmenované na počest kuchařky Jůlinky. Používá se především ke střelbě, nicméně slouží i jako studnice zajímavých otázek (Jaká je ráže Jůlinky? Z jakého roku pochází? apod).

Střelba

Jůlinka pracuje na chemicko-tradičním principu. Pro úspěšný výstřel je třeba:

  1. Vpravit do hlavně vodu a karbid vápníku (chemická složka)
  2. Pronést řadu starodávných pokřiků (tradiční složka)
  3. Pěchováním katalyzovat reakci 1) CaC2 + 2 H2O → C2H2 + Ca(OH)2 (chemická složka)
  4. Hodně si přát, aby k výstřelu došlo (tradiční složka)
  5. Přiložit hořící objekt (sirka, svíčka) k otvoru v hlavni a zapálit tak vzniklý acetylen

Dostřel

V délce maximálním dostřelu nepanuje shoda a nikdy panovat nebude: jednotlivé běhy mezi sebou tuto informaci příliš nesdílí a neexistuje žádný centrální registr naměřených vzdáleností. Mnozí kapitáni mají na dostřel vlastní názor:

  • MM: „Maximální dostřel byl 128 m. Po změně lafety nebylo přeměřeno“.
  • Had: (18. července 2003) „Letos se nám podařilo vystřelit jen jednou jedinkrát za celý běh (!), ale ta rána stála za to: šrapnel proletěl hezky vysoko větvovím Myathanovy borovice a dopadl kus za ni, kolik je to metrů ale nikdo nezměřil, protože plavčíci byli rychlejší než se podařilo od Jahody vymámit pásmo.“
  • Divoký Vráž: „Loni (2005) byl rekord 139m a letos 154m s přesností +-2m.“
  • cpt. Peťan: Dostřeleno a změřeno rekordních 162m. (3. běh 2009)
1) objevena Friedrichem Wohlerem roku 1862